Out of Control

Jak vznikla značka Out of Control? První kusy oblečení, na které jsem maloval, byly staré košile po dědovi. Vždy, když jsem něco domaloval, zbyly mi na paletě nějaké barvy, které bych buď smyl, nebo utřel do hadru. To mi bylo líto, tak jsem je využil na to, co jsem měl po ruce, a postupně jsem si začal malovat oblečení a sdílel to na Facebooku, když jsem se vyfotil vedle nějakého obrazu, aby měli lidé představu o jeho velikosti. Postupně začali víc sdílet fotky mých triček v různých skupinách fanoušků, až si toho všimli marketingoví manažeři i samotní Stones. Já jsem to nikdy v životě nikde nenabízel. Lidé si mě přidávali do přátel a sami mi psali, že by chtěli trička. Já jsem z toho měl radost a líbilo se mi hledat na mapě, kde všude po světě chodí lidé v tričkách, která jsem pomaloval. Ze začátku jsem je posílal zadarmo a sami obdarovaní mi kladli na srdce, že trička chce každý, kdo je na nich vidí, a že si musím říkat alespoň 100 dolarů za kus, že jsem normální blázen, pokud je budu dál rozdávat, když pomalu nemám na barvy. Tak jsem od té doby zákazníkům posílal spolu s tričkem vzkaz, že pokud chtějí, můžou mi zaplatit 100 dolarů nebo 100 euro. Tak to vlastně začalo.

A jak došlo k propojení s Rolling Stones? Trička jsem posílal po celém světě, ale především do Ameriky. Posílal jsem je jako doporučený dopis, protože tričko v krabici od pizzy se vejde do váhového limitu. Jednou jsem posílal jedno triko do Texasu a za dva týdny mi přišel do schránky nadšený dopis a v něm 300 dolarů. Tak jsem poslal ještě dvě další. Odesílatel byl člověk jménem Vaughn Donaldson. Obratem mi od něj přišel veliký balík se vzácnou koženou bundou RS Voodoo Lounge Tour 95, jakou nosil Keith Richards, a dalšími dárky a psaním: „Přiletíme do Prahy s celou partou, až budou Stones hrát. Uděláte nám těch triček třicet? Napíšu jména a velikosti."

Stones a skupina skalních fanoušků a přátel, kteří s nimi létají na všechny koncerty a absolvovali již nespočet turné, bydleli v Praze v hotelu Four Seasons a v hotelu Paříž. Jel jsem do Prahy autobusem se dvěma velikými pomalovanými kufry narvanými tričky v krabicích od pizzy a netušil jsem, co mě čeká. Když jsem přišel do hotelu, připadal jsem si jak v pohádce. Nikdy jsem to do té doby nezažil. Na recepci jsem měl připravenou rezervaci, portýr popadl můj kufr a doprovodil mě do centrálního apartmá přímo v průčelí krásného secesního schodiště, které nejde minout. Hned jsem volal Kačence, aby přijela, že máme zaplacený pětihvězdičkový hotel.

A to na celý týden! Když později přijela spolu s naší kamarádkou Evou, skákaly po obrovské posteli v hotelu jako Kevin ve filmu Sám doma. Mezitím přišel zmiňovaný Vaughn Donaldson, Texasan z Midlandu, který si kufr plný triček objednal, a přivedl do mého apartmá tlupu asi třiceti přátel, pro které byla trička určena. Vaughn sám nosil nátělníky, protože paže měl celé potetované. Na jedné loga Rolling Stones s názvy všech turné, na nichž byl, a na druhé loga Rolling Stones, každé z nich mělo na vyplazeném jazyku vlajku země, kterou za dobu cest s Rolling Stones navštívil. Všichni měli z triček velikou radost a užili jsme si Stouny i Prahu. Než odletěli, ptali se mě, na kolik koncertů se vydám do Ameriky příští rok na další tour. Povídám: „Já si nemohu dovolit letět přes oceán jen tak na koncert…" Všichni se začali smát a pak řekli: „Za ta trička ti zaplatíme hotel, a když nabídneš tričko za lístek, tak se popereme o to, kdo ti koupí ten nejlepší. Bereš to?" Jasně, že jsem to vzal! A oni odletěli do Varšavy na další show.

Já mezitím pracoval tak pilně, že mi zablokovali PayPal s podezřením, že podporuju terorismus, protože mi na účet chodily malé částky z celého světa, a to je prý podezřelé. Tak mi lidé nemohli platit za trička, ale všichni věděli, že poletím do New Yorku, a chtěli se tam sejít. Za rok jsem si koupil letenky a letěl tam s kufry plnými triček. Měl jsem zaplacený Hilton. Na koncertě mě čekalo další překvapení. V Americe jsem byl poprvé, nečekal jsem, že tam potkám na veřejném místě někoho známého. Nepomyslel jsem na to, že na Facebooku mám pět tisíc přátel, což je limit, ale ostatní mohou být sledující. Na tom koncertu bylo sto dvacet tisíc lidí. Vůbec jsem to netušil. Stojím tam v hadrech, co jsem si sám pomaloval, a slyším: „Václav! Václav!" Oni teda říkají Váklav. (úsměv) Mraky lidí se se mnou chtělo fotit, mnoho lidí mi cpalo do kapes dolary. Tu přiskočí jeden a strčí mi 200 dolarů. Další přiskočí, 100 dolarů. Byli to lidé, kteří měli trička, ale peníze mi nemohli poslat kvůli blokaci účtu. Fotili se se mnou, vtáhli mě do těch skupin fanoušků, co jedou dva dny před koncertem s grilem na betonové parkoviště a čekají. Šílenci, ale fajn lidi. Z koncertu jsem šel vycpaný dolary jak martinská husa a k hotelu mě dovezl obrovský autobus argentinských fanoušků s nápisy Rolling Stones. V hotelu už na mě čekal Michael Santoro a Rob Fraboni, oba jsou blízcí Rolling Stones, s Keithem Richardsem jsou navíc sousedi ve Westonu v Connecticutu i v Ocho Rios na Jamajce. Rob Fraboni je významný americký producent, který produkoval nejen Rolling Stones, ale mnoho dalších hudebních hvězd. Nakonec jsem zůstal v Americe asi měsíc a netrvalo ani půl roku a letěl jsem tam znova, tentokrát na Vánoce, ale to už je další dobrodružství…